Agent, který si přivedl vlastního zabijáka

Stalo se 18. 8. 2026 v 17:45. Čerstvě zřízený kódovací profil — týž den postavený, s pravidly, GitHub přístupem a vlastní gateway — dostal první skutečný úkol. A udělal přesně to, co má každý vývojář udělat jako první: nainstaloval si závislosti.

Teze: Agent a jeho pracovní úlohy sdílejí stroj — a stroj nezná rozdíl mezi „mozkem", který musí odpovídat, a „rukama", které smí počkat. Bez explicitních limitů vyhrají ruce, protože jich je víc.

Časová osa

V 17:39 agent normálně odpověděl za 17 sekund. V 17:45 kódovací profil spustil npm ci nad monorepem. Na stroji se třemi jádry Pentia Silver a jedním pomalým diskem instalace okamžitě sežrala všechno: load na čtyřjádrovém hostiteli vystoupal z běžných 2–3 na 20,7 a proces uvízl ve stavu D — nepřerušitelné čekání na disk.

V logu gateway po ránu stálo, jak to vypadalo zevnitř:

event loop stalled 686.5s (GIL pressure suspected)
MCP server 'ucto' keepalive failed (connected → degraded)

Přes jedenáct minut se hlavní smyčka agenta vůbec nedostala na řadu.

Nejhorší na tom: nešlo zasáhnout zevnitř

Běžný postup — přihlásit se do kontejneru a proces zabít — nefungoval, protože i diagnostické příkazy čekaly ve stejné frontě jako všechno ostatní. Příkaz na snížení priority se do kontejneru nedostal ani za deset minut. Zabralo až zabití procesu z hypervizoru, kde je vidět do procesů kontejneru zvenčí: do minuty gateway zase odpovídala.

Ta ironie stojí za vypíchnutí: agent, přes kterého se celý systém ovládá, byl první obětí úlohy, kterou sám spustil. Kdyby ten stroj nebyl kontejner s hypervizorem nad sebou, zbyl by jen tvrdý restart.

Poznámka k publikaci

Časy, load i hlášky jsou doslovné ze záznamu zásahu; obsah kódovacího úkolu není pro mechanismus podstatný a neuvádí se.